Oslava Masopustu s Hakanem

Nepřijít do Radosti oslavit s Hakanem Masopust znamenalo přijít o parádní drásavé zvuky, které vám z hlavy vypudily spolehlivě všechny zlé duchy, Hakan se s tím opravdu nepáral a lidi ho brali, (drsnej - nezhejčkanej severskej expresionista co vám provrtá hlavu abyste věděli že ještě dokážete vnímat) parket šílel zatímco pod reprákama na baru propadali obě strany hysterii. Bernard Alision se svou uječenou stratokasterkou byl tuhle v Lucerně takhle malej..

Zkažená Radost říkáte? Panečku, co vás to nemá, masek přišlo dost, za medvěda teda nikdo, ještě nezkažených a rozhodně zkažených habaděj, ke smlsnutí byly i koblížky, nad hlavami nás tančících pozemských pidižvíků se vznášel (a teď babo raď jakej vlastně) bílej či snad černej kůň, křídla neměl, že by to byla ta lstivá trojská klisnička či snad velkopanský hřebec jež hlavu neskloní? Nechme to koňovi, však to znáte..

Každopádně však mistři od zvuku (ježkovi voči!) se předvedli ve vší parádě (well, tajně jsem doufal, že by třeba zase mohla vypomoci Klára Nemravová s vokály), tanečníci kvetli, léto střídal podzim, chvílema zavál severák, smutek ale nakonec stejně vystřídala naděje a tak dobro verzus zlo opět 1:0. Hahaha. Ať žije carnaval.