Report z festivalu Na jednom břehu od Sody

Na jeden břeh se vracím už po druhé, velkou změnou pro mě bylo místo konání. Minulý rok se kvůli špatnému počasí konal na Univerzitě Hradec Králové. Letos se ale počasí umoudřilo a tak jsme se mohli opět sejít na obvyklém místě v letním kině Širák. Festival začínal už v pět hodin odpoledne, my jsme ale kvůli pracovním povinnostem dorazili dávno před začátkem, takže jsme měli dostatek času na zmapování areálu. Ten je jak stvořený na hudební festival, podium bylo umístěno před promítacím plátnem letního kina. Tudíž se návštěvníci mohli pohodlně usadit na lavičky a užívat si kvalitní muziky pod širým nebem. Celé zázemí nemělo chybu, i stánky s občerstvením nabízely orientální kuchyni. Nechyběly i stánky s ručně dělanými výrobky nebo malování na tělo.



Jako první se představila kapela Al – Yaman, jejíž kořeny sahají do Yemenu, Izraele a částečně i do Čech. Tato kapela působí na hudebním poli už řadu let a prošla si velkým vývojem. Začátek koncertu mě přišel poněkud nevyrovnaný bez nápadu a bez šťávy. To se, ale později změnilo na energicky burácející arabský zvuk doplněný elektronickými samply a krásným zpěvem Ashwag Abdulla Kuaib alias Al- Yaman. Jejich muzika je mixem reggae, dubu, rocku a elektroniky, to vše s arabskými prvky. Připomíná kapely jako Transglobal Underground nebo Asian Dub Foundation. Nakonec mě tento koncert příjemně naladil na zbytek festivalu. Po tomto zážitku přišla na pódium hlavní organizátorka Martina Součková prozradit, co bude následovat. Na druhé stagi bude hrát romská písničkářka Ika Kraicová s projektem Romanika a na třetí nám zatancují břišní tanečnice. Já dávám přednost muzice, ale později zjišťuji, že to zrovna není můj šálek kávy. Tak se jdu se zvědavostí podívat na dámy, které tak hezky kroutí tělem:).

Další je cikánská kapela Kal, což v překladu znamená černí a to tato šestice Srbů dokonale demonstruje svým černým oblečením. „Žijeme v 21.století. Říkejte nám Romové a počítejte s nažhaveným rock´n´romalem„ vzkazuje frontman skupiny, kytarista a zpěvák Dragan Ristič. Kal hrají rychlé romské ska, které mě ovšem vůbec neoslovilo. Koncert byl poněkud monotónní ve stejném ska rytmu a bez nějakého vývoje. Nevím proč, ale tato kapela není nic pro mě. Zato v pauze na druhé stagi bude hrát drums & percussions performance Miloš Dvořáček. Ten nám hned na začátku oznámil, že jeho vystoupení zkrátí, aby posléze mohl dát společný set s Ondřejem Smejkalem. Miloš nás také upozornil, že nemá nic připraveného, čili vše bude improvizací. Dlouho, dlouho se omlouval, že mu chvíli trvá než se dostane do toho správného tempa. Sám jsem byl netrpělivý, co na nás chystá. Kombinuje hru na bicí a perkuse se zpěvem, který si nahrává do smyček a dál pouští, což má za efekt, jako by hrál s celým sborem. Asi po 20minutách si dává pauzu, abychom mohli v klidu přejít na hlavní stage na další koncert.



Tady už je Martina Součková, která uvádí v české premiéře německou kapelu LaBrassBanda, která nastoupila ve slušivých kožených bavorských kraťasech. Ta se hned na začátku ohlásila svým dechnem jak sami říkají. Balkánská dechovka s neuvěřitelnou silou a energií strhává dav lidí, který pospíchají před podium. Zásadní pro tuto kapelu jsou dechy: trumpeta, tuba a pozoun, ty jsou doplněny bicími a baskytarou. To vše v luxusním podání pěti výborných hudebníků a bavičů zároveň. Celý koncert baví publikum, které má plně ve svých rukou. Frontman nás stále pobízí ke zpívání refrénů a moc práce jim to nedá. Teď už i my míříme do pěkně rozjetého kotle. Po chvíli nevím, co se děje s mýma nohama a rukama. Takové energie, která se k nám šíří, to se jen tak nevidí. To nasazení všech členů kapely je neskutečné. Tento koncert byl výborným, nejen hudebním zážitkem. V pauze nás čeká na druhé stagi vystoupení Miloše Dvořáčka s Ondřejem Smejkalem na didgeridoo. Toto vystoupení bude jedna velká improvizace. Hlavní rytmus udává Ondřej na didgeridoo, který ještě upravuje zvuk různými efekty a mixážním pultem, doplňuje ho Miloš na bicí a perkuse. To vše dohromady zní jako našláplé techno . Ondřej Smejkal je opravdová třída ve svém oboru. Jeho originální styl hraní na didgeridoo znají už i v daleké Austrálie odkud tento nástroj pochází. K hraní používá trubky z různých materiálů jako je dřevo, plast nebo jako jediný na světě používá skleněné didgeridoo. Co dovede pouze se svými ústy, trubkou a pár mašinkami, bere posluchačům dech. Návštěvníci upřeně pozorují tento koncert dvou výborných hudebníků a dávají jim hlasitým aplausem najevo jak se jim libí techno v podání živých nástrojů.



Teď ale honem na hlavní podium, kde se užuž připravuje hřeb dnešního večera. Kapela Mitsoura s fenomenální romskou zpěvačkou, jejíž hlas mě na první dojem připomíná zpěvačku Bjork. Zpěv plný nářeků a úzkostí ve mně vzbuzoval spoustu pocitů. Naprosto úžasný křišťálově čistý hlas krásně ladil s celou řadou exotických nástrojů. Kapela hraje World muzic s velkým „W“ orientální zvuk doplněný elektronikou, kterou pouští sedící, téměř za notebooky neviditelný Márk Moldwai. Za skupinou na promítacím plátně letního kina výborně dolaďuje atmosféru orientální videoprojekce. Celou dobu sleduju, jak hudebníci střídají nejrůznější nástroje, které jsem viděl poprvé. Na začátku koncertu jsem byl ohromen touto směsicí orientální hudby a především nádherným hlasem Mitsoury. Později ovšem začal být koncert poněkud monotónní bez dalšího vývoje a bez emocí, které se mnou na začátku tak cvičily. Přesto toto vystoupení hodnotím velmi kladně už jen proto, že to bylo něco nového a tak kvalitního.