Report z Michael Burian in Heaven od Čéši

Do Retra jsem šel po opravdu dlouhé době, už tomu nějaký ten pátek byl co jsem tam byl na dobré klubovce, a že jich bylo. Nechápu, proč se přestalo využívat tohoto,  pro mě tak báječného, prostoru , kterým Retro klub disponuje.  Přicházím lehce po půlnoci a hned nasávám vůni taneční noci. Už nejsem tím mladým nedočkavým od desíti hodin přešlapujícím clubberem a využívám prostoru pro přípravu a odpočinek před hlavním programem párty :o)

Prvním hrajícím je Dj Carl Lope, mladík s kufrem plným tranceu. Ano, Carl Lope opravdu hrál čistý nefalšovaný taneční  trance, tohle mi už nějaký ten pátek nevadí a tak to beru s nadhledem. Sice jsem to uplně ne vždy pobíral, ale postupem času holt člověk vnímá hudbu, barvy, vůně i celý život jinak. Carl pouštěl zábavné placky, nebylo to ušmudlané zpívánkovské tralala, ale na zahřátí parádní setík plný barevných zvuků a spirálek, které baví, neunaví a publikum navnadí.

Procházím se po klubu a koukám, že v něm proběhlo dost změn od té doby co jsem tu byl naposledy. Nové sezení v sedačkách na dolním baru přímo naproti stagei, nový dolní bar na jedné straně, přidané sezení a stolečky a hlavně podlaha v prostoru, která celé Retro proměnila v rovinatou taneční plochu. Mě se to moc líbilo i když kaskádovité řešení original Retro parketu je také zajímavé. Navíc celá stage byla zahalená do bílého plachtoví a tanečnice a tanečníci v nádherných kostýmech. Ty dokonale podtrhovaly výraz této akce a vynikaly mezi tím vším tak silně, že to působilo na všechny smysly člověka a bylo se opravdu na co dívat. Bavím se a usrkávám svou mattoni hned vedle u sloupu na hlavní stagei. Nahoře na balkonech moc lidí není a ani se nedivím, ten dav dole nemohl nechat jen tak někoho nezaujatě stát a koukat. Bylo to super, tolik lidí a všichni se náramně baví…

Mezitím již na scénu přichází Michael Burian. Vítá ho předem připravené mužné intro a párty v jeho režii může začít. Michael si pohrává se vším, co mu velký mixážní pult nabízí. Má tam spoustu mašinek a udělátek. Hraje skvělý progressive a já tančím tak, jak jsem myslel, že už ani nedovedu. Bál  jsem se toho že už to nebude jako dřív, ale lidi kolem a hlavne hudba mě vždy tak nabíjí. Únava z toho všeho koloběhu práce zůstává tatam a člověku se rázem otevírají skryté možnosti sil a celé Retro je jak v tranzu. Michael si s námi hraje a je vidět jak moc ho to baví, využívá každé odezvy a vrací to do publika dvojnásob. Užíváme si to všichni a když nastoupí pro tento večer jeho pozvaný host, vokalistka Tonnic, publikum šílí. Zvuková aparatura nestíhá, membrány nezvládají ten hlasový nápor skvělé Tonnic. Oděná do třpitivých šatů jako čokoláda do celofánu, světla a lasery se odráží a její hlas nás k zemi poráží. Skvělá show, to musím uznat …

Michael si pak zahraje ještě sám, jelikož na svůj set má vymezené tři hodiny. Chvílemi je tempo tak rychlé, že se zadýchávám jak starší pán v parku na procházce s malým jezevčíkem. Díkybohu za vzduchotechniku v Retru a nebo za méně kuřáků, nevím, ale dýchalo se mi daleko lépe než kdekoliv jinde.

Co dodat závěrem? Michael Burian předvedl, že i když se na párty nevozí bůhvíjaká jména, dá se udělat nádherný mejdan plný skvělé hudby a skvělých vizuálních zážitků a že ačkoliv na něj spousta lidí nemá pořádně názor, zaslouženě patří mezi naší Djskou špičku. Odcházím naprosto spokojený a plný pocitů, a tak je to správně. Když ve vás párty nevyvolá žádný pocit, tak jste si ji správně neprožili a to by tady byla opravdová škoda…

Loučím se s těším se opět na další zatancovanou v krásném prostoru Retro klubu.