Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 51

O KOM, O ČEM SE MLUVÍ?

Pokud se někde objevil výraz Bloody Mary, hned mi v mozku naskočila představa "vyprošťovacího" míchaného nápoje (tomatová šťáva, citrónová šťáva, worcester, vodka, soda, mletý pepř, sůl). Brrr. Po poslechu alba Black Pearl už tomu ale tak není. Když se řekne Bloody Mary napadne mě nyní jako první francouzská producentka Marjoje Migliaccio, která momentálně žije v Berlíně. Pod pseudonymem Bloody Mary vydává skvělé singly a nedávno vypustila do světa i debutové album, které vám doslova vyrazí dech.

Bloody Mary, fanynka Joy Division a Davida Bowieho, začala DJskou kariéru ve Francii na začátku tohoto století. Poté, co si získala po celé Evropě velmi dobrou reputaci, přestěhovala se do Berlína a začala skládat vlastní muziku. První ípíčko se jmenovalo Apparence a vyšlo v roce 2006 na labelu Sender Records. Každým dalším singlem si získávala více a více fanoušků, a tak bylo jen otázkou času, kdy přijde rovnou s celým albem. Čekání je u konce.

Album Black Pearl se vyznačuje velmi osobitou atmosférou. Mary se totiž při jeho tvorbě nechala inspirovat básnickou sbírkou Květy zla, kterou v devatenáctém století vydal Charles Baudelaire. Když se kniha objevila na pultech, vyvolala pozdvižení - Baudelaire byl obviněn z urážky náboženství a veřejné mravnosti. V jeho verších se totiž prolínají odrazy "marné touhy po štěstí a odtud pramenící bolesti ze smrti, jež neděsí, ale přináší klid duši; ženské krásy, kterou opěvuje i proklíná zároveň". (zdroj: www.baudelaire.cz).

Bloody Mary se na Black Pearl snaží hledat krásu ukrytou pod velkým nánosem temnoty. Představuje velmi dynamické skladby, ze kterých je cítit hudební inspirace od zámořských kolegů z Detroitu, i z latino světa; používá breakbeatové prvky, z části i tribal. Beaty v každé skladbě jsou velmi dunivé (jako zvuk bouře), a často se prolínají s někdy až filmově znějícími smyčci.

Neváhejte a tohle album si pořiďte. Vyšlo na labelu Contexterrior (label existuje již sedm let, ale tohle je první album, které se na něm objevilo).

WHAT´S HOT? WHAT´S NOT?

HOT: Downpipe - Jsou tři. Tedy vlastně čtyři. Underworld (Karl Hyde, Rick Smith), Mark Knight a D Ramirez. Společně právě vypustili do světa pecku Downpipe. A věřte, že se bude hrát velmi často. "Když Mark a Ramirez přinesli svoje nápady, bylo nám jasné, že se na skladbě chceme podílet za každou cenu", říkají Underworld. Downpipe je monstrózní skladba, plná silných beatů, propracovaných melodických motivů a stále úžasného Hydeova vokálu. Prostě a jednoduše: hymna konce letošního roku.

NOT: Paul Van Dyk - Když se objeví nový singl německého producenta Paul Van Dyka, nikdy neodolám. Musím si skladbu pustit. Co kdyby tentokrát Paul překročil svůj stín a posunul se někam jinam, možná zpátky do roku 1996, kdy vydal skvělé album Seven Ways? V posledních letech bohužel pokaždé zjistím, že tomu tak není. Že se Paul ráchá v bahýnku a líbí se mu to. Jeho poslední singl Home je špatný stejně jako mnoho singlů předchozích. A remixy? Kaskade, Cosmic Gate... Ukápla mi slza.

KRÁTKÉ ZPRÁVY

* Německý producent Gabriel Ananda založil nový label Basmati. Jako první realese zde vyšlo jeho ípíčko se singly Bell a Shnee.
* Po třech letech od debutu Beware Of The Bird vypustí v říjnu do světa své druhé album Claude VonStroke.
* Peter Hook, basák legendární kapely New Order, připravil dvojcédé kompilaci plnou acid housových klasických pecek. Název? Hacienda: Acid House Classics.
* Docela dobře se rozjela mixovaná kompilační řada Watergate, kterou vydává stejnojmenný berlínský klub. Po trojici Onur Özer, Sascha Funke a Konrad Black přichází se svou troškou do mlýna DJ Sebo K.
* Na dvd nosiči zanedlouho vyjde film německého režiséra Hannese Stöhra nazvaný Berlin Calling, který ukazuje, jak "divoké" je to dnes na berlínské elektronické scéně. Hlavní roli v něm hraje německý DJ a producent Paul Kalkbrenner.
* Na techno scéně působí legendární švédský producent Samuel L Session od konce osmdesátých let. Ale teprve nyní vydává debutové album. Jmenuje se Man With The Case a je plné Detroitem ovlivěných skladeb.

MINIRECENZE

ALBA, KOMPILACE

Lukas Greenberg - Prisoner With A Key (Plastic City)

Vždy mě fascinuje, když si přečtu, že nějaký DJ začínal s hraním třeba hiphopu, proslavil se a získal uznání. A pak, po několika letech, v suchém dresu přešel na rovné beaty a co myslíte? Opět se proslavil. Možná víc, než v prvním případě.

Lukasovo debutové album Rhode Stories, které vyšlo před dvěma lety, bylo ovlivněno mnoha styly: od hiphopu, jazzu, electra, po house a techno. Na ploše sedmdesáti minut album umožnilo posluchačům přenést se do zvukově malebného světa. Lukasova aktuální druhá deska Prisoner With A Key se zdá být střižena podle stejného metru. A tak není pochyb o tom, že vám v mozku vykouzlí stejné stavy, jaké jste prožívali u Rhode Stories.

Nejde jednoznačně říct, jaký styl zde převažuje. Většina skladeb je samozřejmě "rovných", zní na hranici mezi deep housem a tech-housem. Najdete tu ale také velké množství downtempových, brokenbeatových skladeb a různých předělů. A mimo jiné i skvělou vokalistku, která se jmenuje Nica Brooke. Nejen díky jejímu hlasu mám z celého alba pocit jisté oduševnělosti. Ovšem trochu jiné, než třeba v případě čistě soulful housových skladeb amerických producentů. Album je nabité k prasknutí a produkčně dovedené k dokonalosti. Lukas má talent.

VA - Perfecto Vegas mixed by Paul Oakenfold (2CD) (Thrive)

DJ a producent Paul Oakenfold spustil v loňském roce residentní noc v lasvegaském hotelu Palms Hotel & Casino. Pojmenoval ji Perfecto Vegas (Perfecto je název jeho labelu). Nejspíš jako vzpomínka na tyto mejdany právě vychází stejnojmenná mixovaná kompilace. Věřím tomu, že se v Las Vegas dobře paří. Na Perfecto Vegas bych ale na základě téhle kompilace určitě nevyrazil. Po hudební stránce se totiž jedná o nudu a šeď. Paul je utopen v nezajímavých housových a trancových polohách. Místy se sice nadechne k docela solidnímu výkonu (např. moment s Let The Music Play), ale pak opět spadne na dno. Do žumpy. Nebrat.
 
SINGLY

Darren Emerson - Home (Global Underground)

Od chvíle, kdy Darren Emerson opustil řady projektu Underworld (Karl Hyde, Rick Smith), věnuje se naplno hlavně svému labelu Underwater a DJování. Moc času na vlastní produkci mu asi nezbývá, protože jeho samostatné singly lze spočítat na prstech jedné ruky. Což nevadí. Horší je ovšem fakt, že žádný z těchto singlů podle mě nedosahuje extra kvalit. Díky Darrenovu jménu se o každém z nich pochopitelně hodně mluvilo, ale "skutek často utek". Aktuální singl Home se také dostal do popředí zájmu kritiků i kluberů. Oprávněně? Opět si myslím, ze moc ne. Home se nejvíce ze všech Darrenových samostatných produkcí podobá stylu Underworld. "Valivé" beaty dají vzpomenout na slavné momenty hudební historie. Jenomže, jak si tak jedou dál a dál, dostávám pocit, že vlastně nemají žádný cíl. Možná je zachytíme, možná ne. Je to málo nebo moc?

Terrence Parker - Tribute EP (Seventh Sign Recordings) - Od roku 1996 se tohle ípíčko dočkalo již svého třetího vydání. A pořád je co poslouchat. Parker začal skládat muziku na začátku devadesátých let. Tímto ípíčkem, které ho proslavilo možná nejvíc, vzdal hold legendárnímu DJi Kenu Collierovi. Ken patřil mezi nejznámější DJe sedmdesátých a osmdesátých let v Detroitu. Říká se, že znamenal pro Detroit to, co legendární DJ Larry Levan znamenal pro New York. Právě v roce 1996 ve věku 46 let ale bohužel zemřel. Což šokovalo všechny. Parker na tomhle ípíčku vystřihnul skvělé, dnes již trochu oldschoolově znějící housové pecky. Při poslechu Your Love nebo Love´s Got Me High se vám před očima zjeví celá historie house music. To každá deska neumí.

Vincenzo presents The Phantom Image- Thizz Izzz The Lab (Poker Flat Recordings) - Zdá se, že Vincenzovi se na labelu Poker Flat Recordings zalíbilo. I jeho druhé ípíčko pro label Steva Buga zní skvěle. První skladba Thizz Izzz je hodně atmosférická. Neustále se opakující, různě modulovaný motiv vás pomalu dostává do hypnotického stavu; "až řeknu Thizz Izzz, probudíte se a bude vám fajn". Skladba The Lab, pod kterou jsou podepsáni Vincenzo a producent Alexi Delano je sice také atmosférická, nicméně vás nebude chtít hypnotizovat, spíše nabudit pozitivně letním feelingem. Temnější tóny se prolínají se zajímavými melodiemi; začne vám být smutno, že léto už je nenávratně pryč.

Drei Farben House – The Final Call EP (Polytone Recordings) – Na každý nový singl producenta, který si říká Drei Farben House, se docela těším. I když ne tolik jako dřív. Jeho snaha o propojení deep house music a minimalu mi v jeho případě poslední dobou moc nevoní. Singl The Final Call na mě působí nevýrazně, trochu utahaně, špinavě. To remix Matthiase Vogta je jiná káva. Sálá z něj zvuková zručnost, barevnost, větší otevřenost, a ještě je dost deep na to, aby o něm šlo bez větších pochyb napsat, že je lepší než originál.

Mark´Oh - United (Zyx) - Pokud si chcete poslechnout jednu z nejhorších skladeb letošního roku, pak si dejte United. "Maybe One Day Will Be United". Ale ne díky této odpornosti.

RÁDIO

Francouzský techno DJ a producent Laurent Garnier si založil vlastní rádio. "Jsem dítě ´rádio´ generace. Vždy jsem ke svému životu rádio potřeboval a od 14 let pro rádia pracuji", říká Laurent. "Základní idea mé stanice je pouštět muziku, kterou miluji a tímto způsobem sdílet kolekci hudebních nahrávek s jinými milovníky hudby". Jaké styly zde uslyšíte? Asi úplně všechny: jazz, world, reggae, punk, soul, downtempo, pop, latino, techno atd. "Nehledejte za touto stanicí nějakou velkou ideu, vše jde od srdce". Jak rádio naladit? Otevřete si například program Winamp a zadejte tuto url: http://pbb.laurentgarnier.com:8000. Toť vše.

VIDEO

Název: Martin Solveig feat. Dragonette - Boys & Girls
Popis: Nové video francouzského producenta.